Svoboda v postdemokratické společnosti
Možnost cestovat? Hmm. ano. Většina obyvatel této země, ale míří na stejné pláže jako před třiceti lety.
Chceme žít, pracovat a vzdělávat se ve svobodné, kultivované společnosti, mít možnost se spolupodílet na vytvoření harmonické a šťastné pospolitosti lidí, kterou netrápí životní bída, násilí, hněv ani žádné jiné projevy necivilizovaného Světa? Utopie.
Vyměnili jsme svobodu za ekonomickou prosperitu a svůj čas i životy jsme zaprodali zvyšování něčeho abstraktního jako je HDP. Marníme svůj čas honbě za blahobytem, vytvářením hypotetických krizí, nenávistí k odlišným názorům druhých, máme názor téměř na vše a jen my volíme ty správné politické strany.
Nechme však kecy stranou.
Pojďme se podívat na naši svobodnou společnost smutně a bezvládně umírající v kleštích ekonomické totality očima šedesátileté ženy - důchodkyně. Ženy, která se narodila v padesátých letech, o politiku se nikdy nezajímala, vždy byla jedním z davu nevědomých, těch pro které se nic nemění, ať jsou u vlády ti či oni. Helena je v důchodu - ten činí šest tisíc korun. Po čtyřiceti letech tvrdé práce chvályhodná odměna. Ale to nebudeme řešit, měla prostě šetřit. Zkrátka na život ji to nestačí a tak klopýtá od práce k práci, tu prodává v trafice, tam plete pohřební věnce nebo uklízí u někoho doma.
Až jednoho dne narazí na lákavou nabídku práce - řetězec Tesco nabízí 85 Korun Českých za doplňování zboží do regálů. Příjem otroků může začít - pojďte vy všichni nepotřební, staří, zoufalí a neschopní. My vás zaměstnáme za královskou odměnu. No a protože je to asi o dvacet korun více než v předchozím zaměstnání (ano, opravdu se píše rok 2017), Helena neváhá a práci přijímá. Pokorně a s radostí přijímá rady ženských z ulice, které mají důchod docela vysoký a tak už do práce nemusí..
Heleno, perfektní práce na zimu, v klidu si doplňuješ zboží do regálu, pět hodin denně, pohodička..
Jsou čtyři hodiny ráno, budík nemilosrdně řinčí, takže vstávat, nová práce čeká. V šatně, kde to zapáchá ženským potem a čpí zlostí, na sebe natáhne firemní trikot a ještě než se stihne rozkoukat nebo se seznámit se svými kolegyněmi, které ji místo pozdravu nevraživě pozorují, už před ní stojí velikánská paleta se zbožím, šanon s čárovými kódy. Stojí na chodbě mezi regály, v neživém světle zářivek pozoruje bledý obličej své kolegyně - nadřízené. Ta už se od doplňování zboží dostala k funkci hlídače těch co doplňují. Fanatická, bezohledná harpyje, jež bude sloužit ve své nekonečné hlouposti a strašlivé důslednosti všem systémům a ve všech dobách. Bezcharakterní a hloupá lidská bytost, která vždy znovu a znovu využívá svého patolízalství, svého nízkého charakteru k tomu aby pomáhala zotročovat lidskou duši a její právo na svobodu a slušný život. Korporace, stejně jako tenkrát strana, se neptá na to kdo je či není v právu, zajímá ji jen zisk a snižování nákladů za každou cenu. O lidský zdroj jde samozřejmě ze všeho nejméně. Je nahraditelný. A obzvláště v krajích s vysokou nezaměstnaností za opravdu dobrou pořizovací cenu.
Ale zpět k regálům a paletám...První den vyloží Helena celou paletu zboží, stihne se pohádat se svou nadřízenou (v šedesáti už se nechce nechat ponižovat a osočovat z nedbalé práce, vždy svou práci konala s pečlivostí a neznala odpočinek), když přijde domů spadne do postele jako špalek a unavená k smrti sípe na posteli v polospánku. Celou noc myslí na přicházející den a kolegyni a palety zboží. Rozhodně se nevzdá. Příští den smířená s nepochopitelnou nevrlostí a špatnou náladou svých kolegyň vyráží znovu do práce a snaží se, úporně se pere s neznalostí zboží a párováním s čárovými kódy, přehlíží komandování té odporné hyeny, myslí na těch 85 Korun a na to, že nepatří do starého železa a že přece k něčemu je, ještě je stále tady a naživu a má právo na slušný život...
Má na to vůbec právo? V nemilosrdném kapitalismu pokřtěném ideou demokracie a svobody nemáme žádná práva. Máme možnost být úspěšní nebo neúspěšní. Máme možnost být na straně vítězů nebo jako Helena, na straně poražených. O těch se samozřejmě ve Forbesu nepíše.
Tak či tak druhý den Helena zabojuje a vybalí dvě palety. Stejně tak třetí, čtvrtý i pátý den. Sedmý den jde na kobereček a dostává padáka. Dvě palety jsou málo.Znelíbila kolegyním nebo byla nedostatečně průbojná? Tolik se snažila, teď sedí doma na posteli a pláče. Je k ničemu, stará, neschopná a bez peněz. Lidská důstojnost je v háji, svoboda a demokracie jsou teď naší hrdince naprosto k ničemu.
Mám rád tuhle dobu. Jsem mladý a zdravý a můžu nastartovat auto a bez ukazování pasu dojet až k Atlantiku. Můžu letět do Ameriky. Můžu měnit telefony jako fusekle. Můžu odevzdat svůj hlas ve svobodných volbách. Můžu si vybrat práci, která mě baví.
Taková krásná pohádka se šťastným koncem ze svobodné a demokratické společnosti.
Druhá strana mince jsou Heleny naší doby, přehlížené a pro úspěch milující společnost neexistující lidské bytosti, nemilosrdně vykořisťované vládnoucími korporacemi za mrzkou mzdu.
Nejnižší nezaměstnanost v historie, růst DPH...sračky padající z úst politiků. Kosti rozhazované po tunách hladovým psům.
Mám strach o naše životy, jež se budou rovnat ekonomickým jednotkám, mám strach o své blízké, o všechny lidi, jež ve shonu za vyšším výkonem zapomínají na opravdové hodnoty vyspělé společnosti - lidskost, soucit, láska.
Amen, pravím vám...
Filip Rychly
Amici miei
Moji milí přátelé mne dokáží vždy potěšit. Kochám se potají jejich rošťáckými názory a řinčící Pravdou, jež si hýčkají a pečlivě střeží jako nový osobní automobil nebo koženou sedací soupravu.
Filip Rychly
Listopadový uragán
“Oj Duběnko” posteskl si Hrabal ve svém Listopadovém uragánu, “dnes se cítím nějak wetterkrank...” A měl tím na mysli jakousi tesknotu na srdci, pocit smutku a zároveň naděje, kterou cítil v listopadových dnech roku 1989.
Filip Rychly
Náš podíl
Je osmého března. Projíždím kolem Vltavy a na Výtoni míjím ženu v roušce. První vlaštovka. V předtuše příštích dnů vidím páry vystrašených očí, další promarněné šance na sebezdokonalení a marnost naší touhy po naplnění.
Filip Rychly
Pravda se skrývá v metru
Již dlouho ze všech stran slýchám, že pravda neexistuje. Všechno je relativní, všechno je subjektivní, všechno se dá zpochybnit. Před nedávnem jsem jel po dlouhé době metrem a kdo by to byl řekl - zjevila se mi tam Pravda.
Filip Rychly
Varhany
Chrám Svatého Mikuláše v šest večer na začátku října je zaplněn ani ne z jedné třetiny. Pravidelné varhaní koncerty zde navštěvují hlavně turisté - jsou tady Asiaté, Rusové, Izraelci - ti vlastně ne, Španělé a Američané....
Filip Rychly
Poselství krajiny
Vždy, když projíždím vedlejšíma cestama protínajícíma Křižanovskou Vrchovinu v srdci Vysočiny vzpomenu si na ikonickou filmovou hlášku: “ Alpy, kamaráde, ty tě ohromí, ale tohle, tohle tě dojme.”
Filip Rychly
Nejlepší káva na D1
Piju kávu, mám rád kávu a dokáži ocenit kvalitní espresso. A taky jezdím po našich dálnicích a často dostanu místo kávy břečku.Já vím, nejsme kávový národ, ale vždy když pokorně zakoupím a vypiji tu hnusnou věc, cítím se okraden.
Filip Rychly
Last Working Class Hero
Honza je zedník. Je mu jednapadesát let a je odpískanej, jak sám říká. HDP naší země sice roste, ale Honzík má jen dvě ruce, jeden středně výkonný mozek, tělo, které stárne a měkké, citlivé srdce.
Filip Rychly
Jeden den
Procitám kolem půl deváté na chvíli nejistý místem a časem. Lehce mi tepe v hlavě. Za pár setin vteřiny již vím, že je neděle, další krásný slunečný den na Vysočině. Kouzelný srpen, mraky visí bez hnutí nad zemí a vše se zdá snadné.
Filip Rychly
Happy Socks
Být dnes krásným, inteligentním a úspěšným je příjemné a okouzlující, ostatně jako ve všech dobách, dnes ale díky civilizaci postkonzumní, ještě svůdnější a pohodlnější.
Filip Rychly
Tohle není žádná poezie
Ale balada o našich čtyřicetiletých duších napsána bez ladu a skladu, automatický text znějící jako zurčení bahna ze stoky, tak omluvte mé neuvědomělé prskání a odložte si vše nepotřebné a čtěte nebo poslouchejte jazz.
Filip Rychly
Vánoce v nás
Mé první kontakty s křesťanstvím byly skrze babičku, která se narodila v roce 1920 a do kostela chodila pravidelně celý život.
Filip Rychly
Satori v Podolí
Na plavecký stadion v Podolí docházím více či méně pravidelně již sedmnáct let. Za tu dobu se tam toho moc nezměnilo - nové šatní skříňky, místo kovových zámků čipy, z restaurace s výhledem na plavecký bazén posilovna.
Filip Rychly
Roger Waters - Je to Svět, který opravdu chceme?
Roger Waters je znovu Bohem. Je Floydem prorokem a když nám na svém posledním albu před pětadvaceti lety sdělil, že bychom se mohli ubavit k smrti (Amused to dead 1992), bylo to velmi nadčasové.
Filip Rychly
NOVÁ GENERACE 1. část
Možná trochu zidealizovaný avšak zajímavý pohled amerického filozofa Timothy Learyho na revoluční události devadesátých let ve východní Evropě. Sonda do mozku vizionáře, který předběhl svou dobu. Jak je to nyní aktuální..
Filip Rychly
Řvoucí břicho Atén
Atény, hlavníměsto Řecka – to je pro někoho kolébka evropské civilizace s antickými památkami, o které při procházkách centrem města doslova zakopáváte, pro jiného nevzhledné, hlučné a chaotické velkoměsto bez jediného kouzla.
Filip Rychly
Moje romská otázka
U nás na Karvinsku byli Romové vždy cigáni, hanlivěji potom morgoši. Naši rodiče měli na romské etnikum v osmdesátých letech - tedy v době našeho dětství - jasný názor - nestýkat se s nimi, nebavit, vyhýbat se jejich společnosti.
Filip Rychly
Silná káva
Evžen Surala byl Valach jako poleno, v jeho žilách proudila řeka Bečva a když řekl v hospodě "kurva" a buchnul při tom do stolu všichni chlapi ztichli a poslouchali. Byla to také jemná, dětinská duše, chlapec z Vsetínských kopců.
Filip Rychly
Chladný konec jednoho kraba
Potuloval se světem s radostnou myšlenkou na věčný návrat Potom spatřil humra se zavázanými klepety v chladné vodě akvária čekajícího na popravu. Procitl.
Filip Rychly
Ranní nákup v Tescu
V sedm ráno jsou tváře kolemjdoucích pobledlé, bez výrazu a i když mezi kamennými domy probleskují první paprsky slunce, masa lidí se přesto valí vedlejším vchodem do obchodního centra, sveřepě, s pocitem nutkavosti.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 26
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 466x